Kampfpanzer 70 / MBT-70 – německo-americký hlavní bojový tank – 1:35

Model experimentálního hlavního bojového tanku Kampfpanzer 70 (KPz 70), známého v USA pod označením MBT-70, v měřítku 1:35 představuje jeden z nejambicióznějších společných vojenských projektů západních zemí během studené války. Konstrukce kombinovala výkonnou výzbroj, pokročilé zaměřovací systémy a výškově nastavitelný hydropneumatický podvozek. Stavebnice nabízí řadu detailních prvků včetně 3D tištěné zbraňové stanice a kovové hlavně.

Charakteristika stavebnice:

• Měřítko 1:35

• 3D tištěná zbraňová stanice

• Kovová hlaveň zbraňové stanice

• Gumové pásy

• Věž s texturou litého pancíře odpovídající předloze

• Průhledné díly pro velitelskou kopuli řidiče

• Detailně zpracované vrhače dýmových granátů

• Průhledné plastové díly pro velitelské noční a panoramatické zaměřovací přístroje

• Možnost sestavení kopulí a poklopů v otevřené i zavřené poloze

• Stavebnice je určena k sestavení a barvení

• Barvy a lepidlo nejsou součástí balení

Historie předlohy

Kampfpanzer 70, označovaný v americké armádě jako MBT-70, vznikl na základě německo-americké spolupráce. Dohoda o společném vývoji byla podepsána v roce 1963 a cílem bylo vytvořit moderní hlavní bojový tank pro 70. léta, který by ve výzbroji západoněmeckého Bundeswehru nahradil tanky M48 a v americké armádě typ M60. Projekt měl přinést výrazný pokrok v palebné síle, mobilitě a ochraně osádky.

Konstrukce zahrnovala řadu na svou dobu mimořádně pokročilých řešení. Osádku tvořili pouze tři muži – velitel, střelec a řidič –, přičemž nabíjení hlavní zbraně zajišťoval automatický nabíjecí systém. Neobvyklým prvkem bylo umístění všech členů osádky do věže, včetně řidiče. Toto uspořádání umožnilo snížit siluetu korby a představovalo výrazný konstrukční odklon od tehdy běžných tankových koncepcí.

Hlavní výzbroj tvořil kombinovaný kanón XM150E5 ráže 152 mm, který mohl používat klasickou munici i protitankové řízené střely Shillelagh. Tento systém měl tanku poskytnout schopnost účinně zasahovat obrněné cíle na velkou vzdálenost. Německá verze počítala také se souosým kulometem ráže 7,62 mm a výsuvným automatickým kanónem ráže 20 mm jako doplňkovou výzbrojí.

Další významnou inovací byl moderní systém řízení palby, jehož plánovaná výbava zahrnovala laserový dálkoměr a infračervené pozorovací zařízení. Velitelská kopule byla vybavena pokročilými pozorovacími a zaměřovacími přístroji, které měly zlepšit schopnost vyhledávat cíle a bojovat za zhoršených světelných podmínek.

Tank využíval také výškově nastavitelný hydropneumatický systém odpružení. Ten umožňoval měnit světlou výšku vozidla podle podmínek terénu, a tím zlepšovat průchodnost i možnosti využití terénních nerovností jako krytu. Hmotnost prototypů se pohybovala přibližně kolem 50 tun, přičemž konkrétní hodnoty se lišily podle fáze vývoje.

Přestože projekt dospěl až k testování prototypů, do sériové výroby se nedostal. Technické komplikace, složitost konstrukce a rychle rostoucí náklady vedly k jeho ukončení. Zkušenosti získané během vývoje však významně přispěly k dalšímu vývoji západních hlavních bojových tanků, zejména německého Leopardu 2 a amerického M1 Abrams. MBT-70 tak zůstává jedním z nejzajímavějších experimentálních tankových projektů období studené války.