Panzerjäger I, 4,7 cm PaK(t) (raná výrobní série) – 1:35

Model německého stíhače tanků Panzerjäger I v měřítku 1:35 představuje jednu z prvních německých samohybných protitankových zbraní druhé světové války. Vozidlo vzniklo přestavbou lehkého tanku Panzer I Ausf. B, jehož podvozek byl doplněn československým protitankovým kanónem ráže 47 mm.

Charakteristika stavebnice:

• Měřítko 1:35

• Detailně zpracovaný interiér včetně stanoviště řidiče

• Pásy sestavované z jednotlivých článků

• Průhledné díly a leptané kovové součásti

• Stavebnice je určena k sestavení a barvení

• Barvy a lepidlo nejsou součástí balení

Historie předlohy

Panzerjäger I vznikl z potřeby zvýšit mobilitu německých protitankových jednotek a současně využít dostupné podvozky lehkých tanků Panzer I, které již na počátku druhé světové války nevyhovovaly požadavkům na moderní tankovou výzbroj a ochranu. Jejich původní kulometná výzbroj měla proti obrněným vozidlům protivníka značně omezené možnosti.

Při přestavbě byla odstraněna otočná věž tanku a na podvozek Panzer I Ausf. B byl instalován československý protitankový kanón 4,7 cm PaK(t), pocházející z konstrukce firmy Škoda. Zbraň nabízela výrazně vyšší protitankovou účinnost než původní kulomety tanku. Kanón byl umístěn na pevné lafetě v bojovém prostoru a jeho obsluhu chránil pětidílný pancéřový štít otevřený shora a zezadu. Motor i základní konstrukce podvozku zůstaly zachovány.

Omezený rozsah horizontálního náměru kanónu znamenal, že při zaměřování cílů mimo jeho palebný sektor musel řidič natáčet celé vozidlo. Otevřený bojový prostor a slabé pancéřování navíc ponechávaly osádku zranitelnou vůči nepřátelské palbě i střepinám.

V letech 1940 až 1941 bylo vyrobeno celkem 202 vozidel. První série vznikla v roce 1940 a stíhače tanků byly poprvé bojově nasazeny během německého tažení ve Francii a zemích Beneluxu. Od roku 1941 sloužily také v severní Africe, mimo jiné u jednotek Panzerjäger-Abteilung 605, a na východní frontě během invaze do Sovětského svazu.

Zpočátku představoval Panzerjäger I účinné řešení nedostatku mobilních protitankových prostředků. S rostoucím počtem lépe pancéřovaných spojeneckých tanků však jeho bojová hodnota klesala. Slabý podvozek, omezená ochrana osádky a otevřená konstrukce bojového prostoru vedly k postupnému nahrazování modernějšími a výkonnějšími stíhači tanků v letech 1942–1943.